25. 05. 2023 – 26. 06. 2023
Výstava ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze představuje díla Alfonse Muchy spolu s mnoha dalšími předměty, plakáty, nábytkem a zařízením, které zdůrazňují podstatu secese: oslavu vitality, kterou představuje příroda a ženskost.
Žena, ženské tělo, je tradičně podmanivým a přitažlivým námětem pro umění, kde vystupuje jako bohyně či múza nebo jako zosobnění událostí, situací, ctností či neřestí. Zatímco rokokové umění oslavovalo některé aspekty tělesnosti a erotiky ženského těla, teprve na přelomu 19. a 20. století umění plně docenilo ženu ve všech jejích různých podobách a rolích a také pro její fyzické a duševní kvality.
Secese, mezinárodní dekorativní styl té doby, se obracela k přírodě a přírodním formám a ve svém ornamentálním a dekorativním repertoáru hojně využívala ženskou postavu a dramaticky revidovala tradiční formy. Vedle opulentních a smyslných botanických prvků, které do architektury, uměleckého řemesla a výroby vnášely dynamiku a organické formy, se objevovala i žena se svým jemně modelovaným tělem nebo alespoň tváří a stylizovanými kadeřemi vlasů. Adorace přírody a ženskosti byla nápadná ve všech formách výtvarného umění a literatury a byla výsledkem zásadních a složitých změn, kterými společnost na konci 19. století procházela. Tyto změny byly doprovázeny přehodnocením a zpochybněním tradičních hierarchických struktur spolu s rozsáhlými emancipačními procesy, které měly rovněž výrazně ovlivnit postavení žen ve společnosti. Touha po všem novém a opouštění starých jistot přinesly inovace ve všech odvětvích průmyslu, vědy a kultury, ale také obavy z nebezpečí moderního světa.
Umělci na to reagovali obrácením se k přírodě, fascinováni jejími formami, vitalitou a proměnlivostí jako něčím živelným a nevyzpytatelným. Byla pro ně zdrojem nejen inspirace, ale také autenticity a kontinuity, kterou přírodní řád zaručuje. A tyto vlastnosti zosobňovala žena, kterou umělci zobrazovali v její autenticitě, tělesnosti a smyslnosti, případně jako melancholickou, zasněnou a nevinnou dívku, novou múzu pro tuto novou generaci. Repertoár ženskosti zahrnoval také neméně přitažlivou femme fatale, svůdnou a nebezpečnou, jejímž tradičním archetypem byla Salome. Nyní, když se prosadila emancipace, představovala novou roli ženy ve společnosti.
Svůdnou proměnlivost ženy, která je zároveň múzou, vílou i femme fatale, odhalují fotografie modelů Alfonse Muchy, které zachytil v různých pózách a prostředích ve svém pařížském ateliéru. Mucha z těchto fotografií vycházel při tvorbě vlastních kompozic a prostřednictvím svých alb Figures décoratives a Documents décoratifs ovlivnil i mnoho dalších umělců a také výrobců. Ačkoli Mucha nebyl prvním ani jediným umělcem, který takto zobrazoval ženy, jeho dílo dokonale vystihuje tehdejší dobu.