(1882–1956)
“NEJKRÁSNĚJŠÍM PŘÍPADEM JEST KRYSTALIZACE: ZDE MÍSÍCÍ SE SÍLA (KRYSTALIZAČNÍ SÍLA) JEST TAK NEPOMĚRNĚ PROTI TÍŽI, ŽE – LZE TÉMĚŘ ŘÍCI – TÍŽE HMOTY NEMÁ NA KRYSTALIZACI VŮBEC VLIVU.”
Architekt, designér a teoretik umění. Studoval architekturu na pražské technice a na Akademii výtvarných umění ve Vídni u profesora Otto Wagnera. V letech 1908 až 1909 pracoval v ateliéru Jan Kotěry. Stál u zrodu družstva Artěl, Skupiny výtvarných umělců, Pražských uměleckých dílem a Svazu českého díla. Je autorem hlavních ideových textů kubismu. Věnoval se kubistické architektuře, keramice, realizoval kubistické interiéry. V nábytkové tvorbě ověřoval možnosti proměny formy až na hranu konstrukčních, řemeslných a funkčních možností.