MÁME NOVÉ TYPY PROGRAMŮ PRO VEŘEJNOST DÍKY ERASMUS+

Nové typy muzejních programů pro dospělé si mohlo Uměleckoprůmyslové museum v Praze  vyzkoušet díky projektu Interaktivní vzdělávání v oblasti tradičních řemesel, technik a materiálů v muzejní praxi, realizovanému v rámci programu Erasmus + (2022-1-CZ01-KA122-ADU-000078277). Tento osmnáct měsíců trvající projekt pro podporu mobilit pracovníků, podílejících se na edukačních aktivitách pro dospělé publikum, umožnil uskutečnit celkem deset výjezdů restaurátorů, správců depozitářů a lektorů edukačního oddělení do evropských muzejních institucí různého zaměření. Získané zkušenosti daly vzniknout dvěma typům vzdělávacích programů – cyklus Materiály, techniky, postupy a cyklus Zažít profesi, které vzbudily velký zájem a úspěch u široké veřejnosti. Zahraniční zkušenosti zaměstnanců UPM přinesly i další podněty a směry, kterými by se měly programy pro dospělé publikum v muzeu v budoucnu ubírat.

„Ověřili jsme si, že návštěvníky muzea – a veřejnost obecně, enormně zajímá setkání s profesionálem, který jim bezprostředně a s osobním zaujetím poodhalí zákulisí své práce spjaté s tradičními řemesly a uměleckými artefakty. V našem muzeu jsou těmito profesionály především restaurátoři, správcové sbírek a kurátoři. Neméně atraktivní je i setkání s odbornými pracovníky mimo muzeum, prostřednictvím organizovaných návštěv uměleckých dílen a řemeslných provozů, kde se účastníci mohou v mnohem větší míře aktivně zapojit a něco si vyzkoušet“ řekla Lucie Vlčková, ředitelka sbírek a výzkumu UPM a garantka programu.

Průběh řešení projektu, získávání zkušeností, jejich ověřování v praxi i výhledy do budoucí orientace edukační činnosti byly představeny a diskutovány na interním workshopu, kterého se, díky právě probíhající stáži zůčastnili, také dva mladí zaměstnanci Muzea romské kultury, kteří tak získali nejen poznatky z oblasti edukace, ale i praktické informace o programu Erasmus+.  A jaké zkušenosti zaměstnanci UPM v evropských institucích nasbírali?

Lektoři edukačního oddělení Kristýna Juríková a Martin Piják strávili pět dní v muzeu užitého umění (MAK) ve Vídni a absolvovali několik tamních programů pro veřejnost. Inspirovalo je jejich zaměření na ekologii a udržitelnost, například slow fashion program, kde si účastníci vytvářeli pod vedením módní návrhářky vlastní modely z oblečení z charitativních sbírek. Zaujala je i aplikace MAK LAB APP, která udrží návštěvníky v expozicích déle, vytváří tematické cesty expozicí a současně obsahuje audioprůvodce. Inspirativní je také program Young MAK, který pomáhá budovat komunitu mladých návštěvníků muzea.

Restaurátorka Markéta Šíblová navštívila Preusovo muzeum fotografie ve městě Horten na jihu Norska, které je od roku 1995 národním muzeem fotografie. Markéta Šíblová tam zkoumala, jak veřejnosti prezentovat nové postupy v restaurování fotografií a formou „job shadowing“, tedy tzv. stínováním, získávala zkušenosti s pořádáním workshopů, zaměřených na historické fotografické techniky. Tamní muzeum jich připravuje řadu v různé náročnosti a délce. Jsou určené široké veřejnosti a vedou je odborníci na danou problematiku. Inspirace a praktické dovednosti, získané stáží, Markéta Šíblová vložila do atraktivního a okamžitě obsazeného workshopu Když světlo kreslí modře, zaměřeného na techniku kyanotypie, který vedla společně s Magdalenou Nerudovou. V dalších norských institucích,  Nasjonalmuseet v Oslu a Munchově muzeu zkoumala také způsoby vystavení hypercitlivých materiálů tak, aby sloužily svému edukačnímu poslání a přitom byla zajištěna jejich maximální ochrana.

Restaurátoři Martina Chadimová, Karla Frajerová a Tomáš Stern a správkyně sbírek Lucie Kölbersberger a Magdalena Nerudová zamířili pro zkušenosti s edukační prací do Slovinska na významnou, rozsahem a aktivitami velkou mezinárodní akci – Bienále grafiky v Lublani, pořádané Mezinárodním grafickým centrem (MGLC).  Paralelně zde probíhalo množství interaktivních programů pro veřejnost, a to nejen v několika prostorech centra, ale v rámci celého města. V provozu byla také profesionální grafická dílna, ve které se konaly workshopy grafických technik s možností sledovat při práci umělce oceněné na bienále.

Zaměstnance UPM nejvíc zaujala míra komunitního působení MGLC a jejich programy v objektech dislokovaných od centra města – prostorech nazvaných Plac a Kráter, které jsou integrovány do života periferie a dávají možnost zapojení mladým z blízkého sídliště. Plac nabízí možnost tvořit společně s mladými výtvarníky, Kráter disponuje zázemím ateliérů v jednoduchých stavebních buňkách, které jsou přístupné všem a dá se tu nejen tvořit, vyrábět a kutit, ale na rozlehlých pozemcích i komunitně zahradničit. Skupina zaměstnanců UPM se inspirovala především otevřeností a nízkoprahovostí nabízených aktivit a jejich prvním vkladem k zúročení získaných zkušeností a nápadů v rámci edukačních aktivit je snaha rozšířit působení muzea i do budovy Centrálního depozitáře v Praze-Stodůlkách. Ten stojí rovněž uprostřed sídliště, v oblasti s minimálními možnostmi kulturního a společenského života – v tomto směru by zde konané edukační aktivity mohly přispět ke zkvalitnění sociálního prostředí a kultivaci komunitního života. Ostatně zde konaná interaktivní přednáška Tepaná a litá krása (vedená Lucií Kölbersberger a Karlou Frajerovou) o technikách výzdobných prvků knižních vazeb, při které byly prezentovány vzácné sbírkové předměty a ukázky řemeslného zpracování kovových doplňků, přilákaly velmi početné publikum, a to nejen místní.

Na problematiku knižních vazeb se zaměřil i kombinovaný program o zlacení a slepotisku, který společně vedly restaurátorka Martina Chadimová a umělkyně, knihařka Radka Prokopová – nejprve formou prezentace s praktickými ukázkami na níž navazovaly workshopy přímo v knihařské dílně.

Restaurátorky textilu Michaela Závadská a Nela Lahodová vyjely do Státního muzea textilu a průmyslu v Augsburgu. V tomto bavorském městě textilní průmysl zanikl kolem roku 2000, současně tu však vznikl spolek jehož cílem bylo zachovat historické artefakty a otevřít v Augsburgu průmyslové muzeum. Bohatá expozice v budově bývalé textilní továrny seznamuje návštěvníky s vývojem výroby textilu, historickými i současnými technologiemi a uměleckými, kulturními a společenskými přesahy textilní tvorby. Část muzea je věnována přímo prezentaci výrobního procesu na zachovaných tkalcovských a pletacích strojích zaniklých továren, které pro edukační účely muzea obstarávají bývalí zaměstnanci z výroby.  Zajímavostí tohoto muzea je, že návštěvníci mohou participovat na výrobě stále se proměňujícího díla z textilních zbytků, které zdobí vstupní halu, účastnit se řady workshopů a akcí, které mají značný sociální a komunitní význam, jelikož místní lokalitu textilní průmysl poznamenával po řadu generací a zasáhl do osobních historií místních rodin.  Obě restaurátorky během své stáže, mimo jiné, zkoumaly způsoby adjustace a vystavení tak citlivého materiálu jako je textil a hledaly inspiraci v množství zde nabízených aktivit pro návštěvníky, zahrnujících i možnosti vnímání hmatem a sluchem a celkové rozvíjení kreativity. Získané zkušenosti uplatnily ve speciální komentované prohlídce stálé expozice s přiléhavým názvem Na tělo. Při ní návštěvníkům prezentovaly problematiku figurín, adjustace historického textilu, úloze spodního prádla na formování siluety těla a vše doprovodily ukázkami funkčních prvků spodního prádla, materiálů používaných k restaurování, či k výrobě adjustací.

Podzimní sezónu v UPM obohatily i další akce a programy, přímo vycházející ze zkušeností z realizovaných stáží, například velmi zajímavá přednáška restaurátora Tomáše Sterna s ukázkami materiálů, nástrojů a technologií souvisejících s exkluzivní nábytkovou tvorbou, doprovázející aktuální výstavu Kabinety, či zcela nový formát edukační aktivity, realizovaný mimo muzeum – prohlídku série malých galerijních prostor s komentáři kurátorů právě probíhajících výstav a s osobním setkáním s galeristy a provozovateli, kteří účastníkům přiblížili zákulisí galerijního provozu i role jednotlivých profesí, s účastníky ochotně diskutovali a poskytli jim tak zcela nevšední zážitek.

Na závěr lze shrnout, že účast na programu mobilit v rámci Erasmus+ měla pro účastníky stáží a ve výsledku též pro návštěvníky muzea a účastníky jeho edukačních aktivit značný přínos – otevřela možnosti nových forem práce s veřejností a ověřila přínosy participativního a interaktivního vzdělávání.