LADISLAV SUTNAR: LOUTKY A HRAČKY

Komorní výstava loutek a hraček Ladislava Sutnara k významné akvizici do sbírky hraček. Uměleckoprůmyslovému museu v Praze se podařilo získat ze soukromého majetku unikátní soubor loutek a nábytku z let 1923–1925, z nichž doposud vlastnilo jen často publikovanou figuru Rytíře. Součástí akvizice jsou též dva soubory moderních loutek pro domácí divadlo z dvacátých let 20. století.
Návrhy a realizace hraček a loutek patřily k aktivitám Ladislava Sutnara v období dvacátých a třicátých let 20. století. Dřevěné hračky navrhoval především v rámci svého pedagogického působení ve Státním ústavu školském v Praze. Motivy zvířat z exotických zemí a hra s dalšími pohybovými možnostmi hračky za použití pružinek mohly v záplavě realistických hraček vyniknout ve střízlivé monochromní barevnosti a jednoduché stylizaci tvaru.
Moderní svět a rychlé tempo soudobého městského života se odrazily v Sutnarově souboru dopravních prostředků – autech, nákladních autech, vlacích nebo tramvajích. Ze stavebnicových systémů, jejichž základními stavebními prvky byly kostky s barevným rastrem a jednoduchými motivy, vznikaly struktury budov a továren. Sutnarův zájem o loutkové divadlo a loutky podnítily dobové proměny loutkářských tradic. Takzvané období loutkářské renesance (od konce 19. století do závěru první světové války) přineslo snahy o legitimizaci loutkového divadla a loutek jako plnoprávného druhu umění. Spolu s touto tendencí usilovalo loutkářství o emancipaci loutek od nápodoby živých herců a následně rozvíjelo originální kvality loutky jako artefaktu, jako svébytné umělecké kategorie se svými specifiky. Divadelní avantgarda na přelomu dvacátých a třicátých let podporovala uměleckou jednotu dekorace a loutek. Ve dvacátých letech vytvořil Sutnar několik typů stylizovaných kubizujících, výrazně barevně pojednaných loutek pro rodinná loutková divadla. V letech 1924–1925 působil jako umělecký vedoucí levicově orientovaného Loutkového divadla Dělnické akademie v Praze, později divadla Drak tamtéž. Na podnět Jindřicha Veselého, šéfredaktora časopisu Loutkář a aktivního popularizátora loutkových divadel, vystavoval v Topičově salonu v roce 1921 na souborné II. loutkářské výstavě návrhy dekorací. Na stránkách Loutkáře probíhala diskuse o směřování loutkových divadel, k níž se Sutnar také připojil. Po odchodu z Dělnické akademie se Ladislav Sutnar věnoval scénografickým projektům už pouze sporadicky, například v návrzích pro II. dělnickou olympiádu československou v roce 1927.