KUS METROPOLITNÍ OPERY V NAŠEM MUZEU

První exponát výstavy Lobmeyr Vídeň – 200 let s českým sklem v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze se vznáší nad hlavním schodištěm. Okouzlí všechny, ale zvlášť povědomý bude milovníkům opery.

Lustr, který zve návštěvníky do výstavy, je vyroben ze stejné formy jako legendární svítidla, která vytvořil Hans Harald Rath (1904–1968) pro nově otevřenou budovu Metropolitní opery v Lincolnově centru v New Yorku. Návštěvníky uchvátily v den otevření 13. září 1966. Od té doby okamžik, kdy se lustry vznesou během první opony každého představení ke stropu hlediště, patří dodnes k jednomu z newyorských zázraků.

Návrh lustru, který připomíná vzdálené galaxie, vytvořil Hans Harald Rath jako poklonu vesmírnému věku, který byl v 60. letech v plném proudu. Celkem 11 lustrů ve vstupním foyeru a 21 lustrů v hledišti je sestaveno z krystalů Swarovski, které byly v takovém rozsahu na osvětlení použity úplně poprvé. Kromě „mezigalaktického“ odkazu jsou lustry symbolem vztahu mezi Rakouskem a Spojenými státy. Osvětlení je oficiálním darem spolkové země Vídeň Spojeným státům za Marshallův plán a pomoc při rozvoji země po druhé světové válce.

V roce 2008 došlo na první důkladné čištění lustrů od jejich instalace. Leonid Rath, vnuk designéra lustru, k tomu o několik let později řekl: „Tehdy jsme si uvědomili, jak milované tyto lustry vlastně jsou. Bylo jasné, že to není jen obyčejný kus interiérového designu nebo osvětlení. Než jsme je odvezli, všichni zaměstnanci včetně kulisáků se chtěli ujistit, že se o jejich cenný lustr náležitě postaráme.“

Budova Metropolitní opery v Lincolnově centru NYC byla slavnostně otevřena před 58 lety světovou premiérou opery Samuela Barbera Antonius a Kleopatra. Budova postavená podle návrhu architekta Wallace Harrisona má úctyhodnou kapacitu hlediště 4 tisíce návštěvníků. Harrison na projektu pracoval celých deset let a jeho realizace přišla na 45,7 milionů dolarů. Dnes celý kolos zaměstnává na čtyři a půl tisíce zaměstnanců všech profesí a ročně se tu uvede na 200 operních představení. Roční rozpočet opery se pohybuje kolem 320 milionů dolarů a je z poloviny kryt ze soukromých peněz. MET má také obrovskou zásluhu na popularizaci opery. Už v roce 1931 jako první zahájila přímé rozhlasové přenosy a v roce 1977 televizní přenosy představení. V roce 2006 zahájila opera sérii přímých satelitních přenosů do kin po celém světě.

Historie Metropolitní opery je však daleko delší, začala se psát v roce 1880 založením Metropolitan Opera Company. Byl to vlastně takový trucpodnik proti Academy of Music, kterou založila v New Yorku skupina převážně nizozemských podnikatelů, držitelů tzv. starých peněz, která nechtěla umožnit nákup lóží skupině „nových“ průmyslníků. Zákazy mecenášů Academy skupina podnikatelů, mezi které patřil například J. P. Morgan, obešla jednoduše, v roce 1883 si postavila vlastní budovu Metropolitan Opera House na křížení 39. ulice a Broadwaye. Academy of Music po založení MET opery hrála už jen tři roky a její budova byla v roce 1926 srovnána se zemí.

Prestiž MET se dá srovnat snad jen milánskou La Scalou, a tak není nutné připomínat všechna slavná jména, která jsou s MET spojena. Snad jen ta česká… Emma Destinová, která v Americe prosadila Smetanu, Karel Burian, současník slavného Carusa, Jarmila Novotná, která zpívala v MET během prvních rozhlasových přenosů, zpívala zde Eva Urbanová, Eva Randová, současná hvězda Magdalena Kožená zde debutovala v roce 2003. Z dirigentů je nutné připomenout hostování Rafaela Kubelíka či Jiřího Bělohlávka. A pozvánka … na Adama Plachetku v roli Marcella v pompézním představení Pucciniho opery La Bohéme.

Kousek Metropolitní opery v New Yorku si můžete připomenout na výstavě Lobmeyr Vídeň – 200 let s českým sklem v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze.