KAREL VÍTĚZSLAV MAŠEK – KDYSI SLAVNÝ JAKO MUCHA. AUTOR VÝMALBY VOTIVNÍHO SÁLU UPM

Karla Vítězslava Maška (1865–1927), který je autorem lunet ve Votivním sále našeho muzea a býval ve své době stejně ceněný jako Alfons Mucha, připomíná nyní znovuobjevený obraz Hra slunečních skvrn z roku 1910, který léta visel v neobydlené pražské vile. Obraz se bude prodávat v aukci v Arthouse Hejtmánek.

Maškův velkoformátový obraz Hra slunečních skvrn zachycuje pět žen tančících ve slunečních odlescích. Dílo pochází podle Tomáše Hejtmánka ze soukromé sbírky po umělcově blízké příbuzné. „Více než sto let starý obraz, který jsem znal jen z obrázku v Maškově knižní monografii, čekal na své znovuobjevení v jedné již neobývané pražské vile. Za léta skladování byl ušpiněn a svrchní laková vrstva zešedla, takže malba skoro nebyla vidět. Jeden víkend jsem tedy obětoval jeho vyčištění a nanesení nového ochranného laku. V průběhu práce jsem s nadšením sledoval, jak z plátna znovu vystupují jeho barvy a skryté detaily,“ vypráví Tomáš Hejtmánek.

S Muchou Maška podle něj spojují nejen studia v Mnichově a Paříži, kde se oba mladí a tehdy ještě chudí malíři společně protloukali, ale také podobný umělecký styl. Ten se ostatně odráží i v obraze, který se teď znovu vrací na veřejnost.

„Obraz Hra slunečních skvrn vytvořil Mašek v době, kdy byl už šťastným otcem rodiny. Námět pojal s udivující jistotou a lehkostí: nad žlutými a červenými květy oleandrů ladně tančí pět mladých krasavic, jejichž pleť malíř posázel slunečními skvrnami. Zasněné dívčí úsměvy, modré stíny i pentle a sukně roztočené ve vzdušném víru dodávají celému výjevu ráz přeludu. Malíř tu zachytil nejen ryzí půvab a krásu, ale i ducha své doby. A také svou dospívající dceru Zdeňku, jejíž rysy nese tvář dívky zcela vlevo,“ popisuje Hejtmánek.

Nález obrazu je ojedinělý, významná část Maškova díla totiž skončila v sutinách domu, který byl zničen při náletu na Prahu v únoru 1945. Vzniklou proluku později zaplnil známý Tančící dům. Za pozapomenutím talentovaného malíře stojí i fakt, že Mašek se po svém jmenování profesorem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v roce 1898 rozhodl svá díla už nevystavovat. Studentům se pak věnoval i na soukromé škole, kterou později založil ve svém ateliéru.

Maškovy kvality jsou nesporné. Jeho obraz Libuše z roku 1893 je ve sbírce pařížského Muzeu d´Orsay, známé jsou jím navržené činžovní pražské domy nebo překrásné lunety v Uměleckoprůmyslovém museu. Mistrovsky vyzdobil dvoranu sídla České pošty v Jindřišské ulici, v Bubenči se lidé dodnes chodí dívat na nádhernou secesní vilu, kterou zde nechal postavit pro svou rodinu. Byl malířem a ilustrátorem, architektem i pedagogem. K žákům, které ovlivnil, patřil například Josef Čapek.