JOSEF SUDEK: PERIFERIE

Kurátor: Jan Mlčoch
Grafický design: Štěpán Malovec

Fotograf Josef Sudek (1896, Kolín – 1976, Praha) se věnoval královskému městu Praze mnoho let. Vedle jejích známých míst, krásných a romantických, ho ale přitahovala i periferie – svět zvláštního rozhraní, drsnější a chudší, bližší jeho naturelu. Válečný invalida Sudek měl velký cit a pochopení pro chudé a strádající, sám podporoval řadu spolků i potřebných jednotlivců. Téma periferie nalézáme v jeho tvorbě už od 20. let. O životní podmínky chudších vrstev se zajímala též řada jeho generačních druhů – společným výstupem se pak staly v roce 1933 a 1934 mezinárodní výstavy sociální fotografie.

Skromné stavby, často ještě obklopené chlívky, králíkárnami, výběhem slepic a skleníky byly běžné nejen na pláních Pankráce, v Troji (kolonie Bosna), v Jinonicích (kolonie Mexiko a Arizona), Hloubětíně a Vysočanech (Čína a Obecní kolonie), ale třeba i na žižkovských Židovských pecích a jinde. Nouzové kolonie se staly námětem i literárních děl, například Františka Langera nebo Karla Čapka, a řady výtvarníků z okruhu Umělecké besedy. Sám Sudek bydlel sice v centru města, ale jeho újezdský ateliér měl charakter i vybavení nouzového bydlení. Nemusel tak bydlet, byla to jeho volba. Ale skromná existence mu umožňovala věnovat se maximálně své práci a láskám.

Fotograficky mapoval periferii nejdůsledněji při přípravě monumentální publikace Praha panoramatická, která vyšla roku 1959. Tehdy mu asistovali dva mladí muži, syn přítele architekta Otto Rothmayera Jan a pardubický rodák Jiří Toman. Dochovaly se však i snímky, které do souboru nezařadil. Tato výstava tak představuje periferii jako významnou část Sudkovy celoživotní tvorby i doklad fotografova sociálního cítění.