18. 05. 2024 – 15. 09. 2024
Výstava připravená ve spolupráci Instituto Moreira Salles, Nadace Josefa Koudelky a Uměleckoprůmyslového musea v Praze.
Příprava výstavy za IMS: Miguel Del Castillo, Samuel Titan Jr.
Příprava výstavy za Nadaci Josefa Koudelky: Jonathan Roquemore
Příprava výstavy za UPM a texty k výstavě: Tomáš Pospěch
Koordinace: Irena Šorfová, Veronika Mědílková
Restaurátorky: Martina Chadimová, Markéta Šíblová
V sobotu 18. května byla zahájena výstava děl Josefa Koudelky v nejvýznamnější jihoamerické fotografické výstavní instituci, Instituto Moreira Salles v São Paulo v Brazílii. Autorská výstava představuje kolem 250 fotografií, které v minulosti Josef Koudelka daroval UPM, konkrétně soubory Cikáni, Invaze 68 a Exily.
Josef Koudelka (*1938), český fotograf žijící v Paříži a v Praze, je zastoupen v nejvýznamnějších světových uměleckých sbírkách a za svou tvorbu obdržel řadu prestižních ocenění. Tento světoběžník s fotoaparátem vytvořil z původní tradice reportážní fotografie nástroj mnohovrstevnatého autorského vyjádření.
Vystudovaný letecký inženýr vytvářel v 60. letech expresivní a krajně stylizované divadelní fotografie pro časopis Divadlo nebo pražská divadla Na zábradlí a Za branou. Paralelně, od roku 1962 až do emigrace v roce 1970, rozvíjel dnes již proslulý soubor Cikáni. Po nuceném odchodu z Československa se stal v roce 1974 členem prestižní agentury Magnum Photos, hodně cestoval, především po jižní Evropě, Irsku a Velké Británii a vytvářel fotografie z prostředí lidových a náboženských slavností, práce v těžkém průmyslu nebo psychiatrických léčeben. Zachycoval tvář původní Evropy, autentického života ve svobodě i v tradici a víře, dokud nebyla zasažena globalizací.
V roce 1986 se vrací k panoramatickému formátu, se kterým pracoval už v druhé polovině 50. let. V těchto subjektivních dokumentech krajiny vypráví o člověkem dramaticky proměňované krajině, ať už v důsledku průmyslové činnosti nebo válečných konfliktů i o zániku lidských civilizací. Fotogeničnost této destrukce je až mrazivá ─ lidskou činností konstruovaná krajina, doly a haldy, záběry Berlínské zdi, válkou zničeného Bejrútu, zdi oddělující Izrael a Palestinu a dalších míst.
Josef Koudelka nepatří k autorům, kteří by intenzivně vystavovali a publikovali své práce. Každému uvedení předchází dlouhodobá příprava. O to větším zážitkem je pak každá jeho výstava nebo vydání nové publikace. Tři na výstavě představené soubory jsou dnes již považovány za klasické dílo světové fotografie. Jsou především o snaze člověka žít autentický život ve svobodě navzdory diktaturám, tlaku peněz i negativním důsledkům globalizace. Fotografie Cikánů vyjadřují úctu k etniku, které si zachovalo spontánní a svobodný přístup k životu na okraji většinové společnosti, Invaze 68 vznikla jako memento jakémukoliv odporu neozbrojeného člověka vůči ozbrojené totalitní moci a Exily jsou osobním vyjádřením autora, který ztratil vlast, ale získal svobodu.
CIKÁNI
Soubor Cikáni Josefa Koudelky dnes patří ke klasickým dílům světové fotografie. Představuje autorův první výrazný tematický cyklus. Fotografie vznikly mezi lety 1962–1970 převážně v romských osadách na východním Slovensku, ale také v Čechách, na Moravě a v Rumunsku. Autor v nich neusiloval vytvořit přesnou, objektivně platnou zprávu o tehdejším životě Romů ve střední Evropě, ale v silných obrazových příbězích zachytit svou osobní vizi. Zatímco v divadelních fotografiích, které vznikaly ve stejné době, chtěl zobrazit divadlo jako život, zde fotografoval nespoutaný, autentický život Romů jako divadlo.
V roce 1967 byl soubor poprvé vystaven ve foyer Divadla za branou, kde v té době Josef Koudelka působil jako divadelní fotograf. Knihu Cikáni, kterou v roce 1968 připravil společně s grafikem Milanem Kopřivou, se vzhledem k okupaci Československa a Koudelkově emigraci nepodařilo vydat. V roce 1975 ji sestavil společně s francouzským nakladatelem Robertem Delpirem a vyšla francouzsky pod názvem Gitans: La fin du voyage i anglicky jako Gypsies v americkém nakladatelství Aperture u příležitosti Koudelkovy samostatné výstavy v Museum of Modern Art v New Yorku. Původní koncepce knihy byla vydána až po více než čtyřiceti letech v roce 2011 v šesti jazykových mutacích.
INVAZE 68
Přestože se Josef Koudelka reportáží nikdy předtím nezabýval a teprve den předtím se vrátil z Rumunska, kde fotografoval Romy, hned jak se nad ránem 21. srpna 1968 dozvěděl o vpádu armád pěti zemí Varšavské smlouvy do Československa, vydal se fotografovat do pražských ulic. Během dramatických sedmi dnů vytvořil monumentální soubor, který je považován za jednu z nejdůležitějších reportáží 20. století. Pohyboval se na místech nejdramatičtějších událostí, zachytil vyhrocené situace plné vypjatých emocí, ale kromě dokumentace této národní tragédie a začátku okupace vojsky Sovětského svazu vytvořil expresivní obrazy, které se staly symbolem jakéhokoli vojenského útlaku a boje za svobodu.
Fotografie se podařilo tajně vyvézt do Spojených států do agentury Magnum Photos. Aniž by o tom Josef Koudelka předem věděl, k prvnímu výročí invaze byla jeho reportáž zveřejněna v mnoha mezinárodních časopisech. Ve snaze uchránit autora a jeho rodinu snímky označila agentura Magnum Photos pouze iniciálami P. P. (Prague Photographer). Ve stejném roce udělil Overseas Press Club „anonymnímu českému fotografovi“ prestižní ocenění, Zlatou medaili Roberta Capy.
Autor fotografií mohl být československou policií snadno odhalen. Proto se Josef Koudelka v roce 1970 z cesty za fotografováním života Romů v západní Evropě, uskutečněné díky pozvání agentury Magnum Photos, do vlasti nevrátil. K autorství snímků z invaze se veřejně přiznal až v roce 1984 na své první velké výstavě v londýnské Hayward Gallery, po smrti svého otce, v době, kdy hrozba pro jeho rodinu již pominula. V Československu byly fotografie poprvé publikovány až po dvaadvaceti letech, v roce 1990 v samostatné příloze časopisu Respekt.
EXILY
Emigrací v roce 1970 přišel Josef Koudelka o vlast, ale získal svobodu a snažil se, aby už o ni nikdy nepřišel. Žil skromně, aby mohl cestovat a fotografovat. Při svých opakovaných cestách po Španělsku, Francii, Portugalsku, Itálii, Irsku, Velké Británii a dalších zemích se soustředil na zachycení Romů, náboženských a lidových slavností i všedního života.
Během cest vytvářel Josef Koudelka obrazy plné odcizení a hledání identity. Zobrazoval mizející autentický život Evropy sedmdesátých a osmdesátých let, ale také prázdná místa, zvířata ztracená v civilizačních prostorách, krajiny i zátiší. Dokumentární momentku přetavil v silné obrazy, pracující s metaforami, ve vyprávění o světě, který se mění a v němž člověk marně hledá své místo. Prázdné městské kulisy, bezútěšné krajinné scenérie, opuštěná či bezmocná zvířata zde vypovídají o vykořeněnosti, obecných lidských hodnotách a svobodě.
Z těchto fotografií připravil Koudelka spolu s Robertem Delpirem v roce 1988 knihu Exily. V drobných úpravách v řazení a výběru fotografií byla znovu vydána ještě v roce 1997 a 2014.
Text: Tomáš Pospěch
