Autorka: Bc. Martina Chadimová, restaurátorka papíru
Ve sbírkách Uměleckoprůmyslového musea v Praze se nachází mnoho chromolitografických tisků. Některé jsou vysoce ceněným dílem vykazujícím značnou výtvarnou kvalitu a řemeslnou dovednost, jiné především dokladem dobových zvyklostí a širokého využití této techniky. Početně se jedná o soubor čítající kolem tří tisíc předmětů, některé na papíře zušlechtěném natíráním, jiné na běžném tiskovém papíře bez speciální povrchové úpravy.
Fyzický stav těchto předmětů je mnohdy alarmující a stanovení konzervátorského či restaurátorského zákroku je problematické, protože informací ohledně péče o tento materiál je velmi málo. Situace je o to komplikovanější, že nelze využít zahraniční zdroje informací, protože se materiály pro výrobu papíru ve střední Evropě lišily. Zjednodušeně řečeno se při konzervaci musíme zabývat odlišnými lokálními problémy. V Čechách se narozdíl od jiných lokalit používal dřevitý, z dnešního úhlu pohledu méně kvalitní papír, jehož nedostatky dohánělo právě ono zušlechtění. Kombinace nekvalitního, poměrně rychle degradujícího papíru a tenké pevné povrchové vrstvy, citlivé na vodu a opatřené dalšími vrstvami (tisk, laky), je problém, který stav těchto tisků ohrožuje a znemožňuje použít běžné techniky pro odkyselení papírové podložky. Pro zlepšení fyzického stavu tisků na zušlechtěných papírech je tedy nutné nalézt specifickou péči.
Součástí projektu „Plakát jako nástroj komunikace a kulturně-historický pramen: vizuální médium proměn národní kulturní identity v letech 1880–1938, postupy jeho ochrany, uchování a zpřístupnění“, řešeného s podporou Ministerstva kultury ČR v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze v letech 2018–2022, se proto stal i konzervátorský a restaurátorský výzkum. Nyní jsme díky němu schopni se v široké míře zabývat složitými a rozsáhlými problémy, které s sebou tato technika přináší a věnovat se nalezení řešení i nad rámec běžných pracovních povinností.
Pochopení výrobního procesu artefaktu je jedním z podstatných kroků před stanovením odborné péče – komplexně, se všemi detaily, od výběru a výroby samotného papíru až po dokončovací úpravy, které byly specifické pro konkrétní využití jednotlivých tiskovin. Za tímto účelem je nutné především studium techniky ze všech dosažitelných zdrojů (včetně dobových informací o technologii výroby papíru a tisku), provedení analýz materiálového složení a porovnání se zahraničními analýzami a dostupnými informacemi. V každé tiskárně se totiž jednalo o jedinečný proces, reflektující osvojení technologie, um tiskaře i průmyslový rozvoj. Vlivů, které samotnou výrobu ovlivňovaly, bylo mnoho a tato specifika se promítla v kráse produktů stejně jako v jejich trvanlivosti (tedy zejména v odlišnostech degradačních procesů). Po zhruba sto letech, od doby vzniku chromolitografických tisků, máme nyní možnost se na tento materiál podívat a zhodnotit stav v šíři, jakou nám sbírka nabízí. Přirozeným závěrem provedeného průzkumu fondu a poškození nalézajících se na chromolitografických tiscích je shromáždění výsledků průzkumu ve formě Atlasu poškození chromolitografických tisků na zušlechtěném papíře. Atlas může, vzhledem ke své strukturovanosti podle jednotlivých vrstev tiskovin, sloužit nejen jako nástroj pro identifikaci poškození, ale také jako podpůrný nástroj pro identifikaci techniky samotné.
Všechny dosud získané informace posloužily také jako základna pro nastavení optimálního způsobu zacházení se sbírkovými předměty a stanovení vhodného konzervátorského a restaurátorského postupu zásahu (popřípadě vyloučení nevhodných způsobů ošetření). Zodpovědnost za uchování kulturně historických předmětů je jasným podnětem ke sdílení výsledků práce s veřejností, zejména s dalšími pracovišti, kde se tyto materiály nacházejí. Jedině tak je možné nově nalezené postupy implementovat do praxe sbírek i restaurátorských pracovišť. V rámci rozšíření podstatných informací byl v roce 2019 uspořádán workshop pro téměř čtyřicet účastníků, jehož náplní bylo seznámení s technikou chromolitografie tištěné na chromopapíře a problematikou související s uchováním a zásahy do tohoto materiálu. Výsledkem by měla být znalost, na jejímž základě budou takové objekty správně identifikované a ošetřené. Účastníci měli možnost se seznámit s historií chromolitografie, s množstvím technik, které tento způsob tisku obnáší nebo i se způsoby vrstvení jednotlivých barev. Následovalo seznámení se specifickým druhem papíru, který byl pro tisk hojně využíván. Na základě těchto informací si mohli účastníci vyzkoušet mimo jiné i sledování identifikačních znaků na vybraných materiálech, kde pomocí různých zvětšovacích zařízení zkoumali, o jakou techniku se jedná.
Dosud posledním výstupem, který byl na základě výzkumu vytvořen, je Památkový postup pro ochranu a restaurování chromolitografických tisků na zušlechtěných papírech. Je souhrnem všech podstatných informací – od historického vývoje techniky, přes její identifikaci a materiálové složení až po péči o tyto materiály – které by měly být zohledněné při stanovování péče u každé jednotlivé tiskoviny. Postup je prvotně cílen na způsob ochrany co nejvíce předmětů, jehož základem je správné nastavení péče – tedy i zamezení nevědomému poškozování.
Na základě nově stanovených postupů jsme byli schopni ošetřit několik set kusů chromolitografických tisků, z nichž menší část byla vhodným způsobem uložena zpět do depozitáře a větší část je vystavena na výstavě Mezi kýčem a akademií. Chromolitografie ve službách reklamy a umění.