Podnět k založení školy vzešel z Obchodní a živnostenské komory v Praze (založila také Uměleckoprůmyslové museum v Praze v roce 1885), která už před první světovou válkou pořádala vzdělávací kurzy pro knihaře, typografy a fotografy. Výnosem ministra školství a národní osvěty z 30. září 1920 pak vznikla Státní odborná škola grafická. Prostory pro výuku poskytlo Technologické muzeum v dnešní Opletalově ulici, do prvního ročníku bylo zapsáno 12 žáků knihařského, 9 žáků fotografického a 5 žáků reprodukčního oddělení. K denní škole byla přičleněna též škola pokračovací pro učně, kteří se účastnili výuky zpravidla jednou týdně. Do pedagogického sboru byli získáni přední výtvarníci a specialisté. Fotografii vyučoval Karel Novák, vynikající portrétista a profesor vídeňské grafické školy, knihvazačské oddělení vedl Ludvík Bradáč, vydavatel bibliofilií a propagátor krásné knihy. Výuka figurálního kreslení byla svěřena Rudolfu Kremličkovi, odborné kreslení vyučoval V. H. Brunner a Jan Konůpek. K prvním žákům školy patřil například fotograf Josef Sudek nebo knihaři Petra Pospíšilová a Jindřich Svoboda.
Moderní pojetí umělecké výchovy v duchu Bauhausu přináší na školu ve třicátých letech ředitel Ladislav Sutnar. Pod jeho vedením se z živnostenského učiliště stává pokroková škola reagující na požadavky doby, zejména akcentací reklamní tvorby a progresivních vyučovacích metod. Sutnar přizval ke spolupráci novátorské osobnosti, jako byl fotograf Jaromír Funke, odborník na kinematografii Rudolf Skopec, přední typograf Stanislav Maršo nebo grafik Augustin Tschinkel, propagátor obrazové statistiky a moderní vizuální komunikace. Škola se podílela na řešení velkých výstavních projektů, ve vlastním nakladatelství vydávala díla význačných teoretiků i obrazové publikace, na jejichž přípravě pracovali žáci ve školních dílnách.
Za války pokračuje škola v omezeném režimu, podaří se ale například zřídit samostatné kreslířské oddělení. Poslední dva roky okupace je ale výuka zastavena a studenti nasazeni na práci pro válečné účely. Po válce dochází k rozšíření školy o obor reprodukčních technik a obor knihtiskařský. Materiálně technická náročnost těchto oborů nakonec vede k rozdělení školy. Dnešní Vyšší odborná škola grafická a Střední průmyslová škola grafická v Praze navazuje na nejlepší tradice prvorepublikové Státní grafické školy i na kvalitní výuku úžeji spojenou s praxí v padesátých, šedesátých a sedmdesátých letech. Úhelným kamenem současné vzdělávací koncepce je propojování kreativní a technologické složky s výraznými přesahy učebních plánů jednotlivých oborů, zahrnujících v obou stupních vzdělávání oblast polygrafie, fotografie, mediální grafiky a konzervátorství a restaurátorství.