14. 05. 2023 – 26. 11. 2023
Kurátorky: Caterina Tognon a Sylva Petrová
Pořádá: Fondazione Giorgio Cini and Pentagram Stiftung ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze
Výstava připomíná mezinárodnímu publiku velkolepý přechod českého skla od tradičního užitého a dekorativního umění k autorské tvorbě abstraktních sochařských děl po druhé světové válce. Vystaveno je 130 děl šesti umělců, asi třetina je zapůjčena ze sbírek UPM, které je spolupořadatel
Po převzetí moci komunistickou stranou v roce 1948 a zavedení estetického diktátu socialistického realismu v Československu se velká skupina umělců věnovala spíše studiu vlastností a možností skla jako média. Uplatňovali inovativní technologické postupy, nově vyvinuté tvary a především soudobé umělecké koncepce skla: tato nová umělecká forma pak v Čechách hrála mimořádně významnou roli po celé 20. století.
Výstava České sklo: Velcí mistři se zaměřuje na díla šesti umělců, kteří byli průkopníky soudobého autorského skla. Narodili se v Čechách v prvních desetiletích minulého století a jako první začali studovat a používat sklo k tvorbě soch, vitráží, architektonických struktur, instalací a site-specific děl. Intenzivní vzdělávací činností na odborných školách a uměleckých akademiích také nasměrovali mnoho mladších generací k tomuto médiu.
Vystavena jsou díla Miluše Roubíčkové a René Roubíčka, vytvořená velkými českými sklářskými mistry benátskou technikou. Neuvěřitelná chromatická bohatost tohoto foukaného skla nejlépe reprezentuje tvorbu obou umělců – kteří v soukromém životě tvořili pár, jejich umělecká tvorba však byla navzájem nezávislá.
Charakteristickým vypovídacím znakem tvorby Miluše Roubíčkové je zobrazení ženského světa v umění, které dalece předběhlo svou dobu: prostřednictvím kytic květin, podnosů s pečivem, klubek barevné vlny a sklenic na marmeládu, vše důsledně zhotoveného ze skla, představuje, jak tehdejší společnost očekávala, že bude ženský svět vypadat. Její neformální skleněné práce jsou výrazem vitality a klidu, ale zároveň zobrazují velkou sílu ducha, s níž autorka vytvářela první příklady pop-artu ve skle.
Výstava představuje také dílo Václava Ciglera. Jeho návrhy vizionářských instalací a architektury z konce šedesátých let ho později přivedly k tvorbě sofistikovaných děl z optického křišťálu, která jsou velmi působivá z hlediska čistoty a minimalismu.
Následují díla Vladimíra Kopeckého. Ve své tvorbě silně performativní autor je známý používáním průhledného průmyslového skla jako „plátna“ pro abstraktní malby velké chromatické šíře.
Zvláštní pozornost je věnována dvojici Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová. Zatímco profesor Libenský při vlastní umělecké práci vyučoval také na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, Jaroslava Brychtová se věnovala zkoumání a experimentům s odléváním skla do otevřených forem. Je příznačné, že metoda lití se stala synonymem moderního československého skla. Libenský a Brychtová více než šedesát let zkoumali její technické možnosti a přicházeli s díly, která byla majestátní svými rozměry i pozoruhodná čistotou barev a průzračností.
Výstavu uzavírá dvacet fotografií Josefa Sudka z cyklu „Skleněné labyrinty“, pořízených v rámci výstavy Současné české sklo, která se konala v Praze v roce 1970 v době konání 5. kongresu AIHV – Mezinárodní asociace pro dějiny skla. Sdílením svého pozoruhodného pohledu Sudek, často označovaný jako básník Prahy, znovu interpretuje neodmyslitelný vztah mezi sklem a světlem v dílech z této významné historické výstavy.
