BROUMOVSKÁ KASULE ZANEDLOUHO ZMIZÍ V DEPOZITÁŘI – POZNEJTE JI

Po třinácti měsících se stálá expozice ART, LIFE Uměleckoprůmyslového musea musí rozloučit s jedním ze svých nejvzácnějších exponátů. Tak zvaná Broumovská kasule poputuje z důvodu bezpečnosti citlivého textilního materiálu zpět do depozitáře.

Nynější podobu Broumovské kasule tvoří pouze zadní díl s tak zvaným dorzálním křížem, který patří k jedinečným památkám českého středověkého vyšívačství vysoké řemeslné kvality. Zároveň ukazuje na úzkou spolupráci s umělci činnými v Praze v období vlády Lucemburků. Stylová i ikonografická blízkost výšivku pojí s deskovými malbami Mistra Třeboňského oltáře. Původně byla tato výšivka součástí inventáře benediktinského kláštera v Břevnově.

Jak vidíme na obrázku, na zlatém podkladu vidlicového kříže je zde vyobrazen větvový kříž s Ukřižovaným. Kristovo tělo je obklopeno dvojicí andělů, zdůrazňující eucharistický význam celého výjevu; jeden drží kalich na zachycení krve prýštící z rány v Kristově boku a druhý kadidelnici. Pod křížem stojí skupina tří Marií a sv. Jan Evangelista. V horní části jsou v ramenech kříže vyobrazeny sedící postavy evangelistů, sv. Marka, sv. Matouše a sv. Lukáše s příslušnými atributy (lev, anděl, býk).

Broumovská kasule však není jen dokladem řemeslného mistrovství středověkých vyšívačů, ale má i dobrodružnou historii, která vypráví příběh turbulentních náboženských dob, kdy byla v době husitských válek převezena z benediktinského kláštera svaté Markéty v Břevnově do bezpečí kláštera v Broumově, kde zůstala až do roku 1949. Vypovídá i o měnící se podobě církevních rouch i o rozdílném pohledu na restaurování památek ve 20. století a nyní. Nejpovolanější průvodkyní je právě kurátorka Markéta Grill Janatová:

„Tzv. Broumovská kasule v podobě, jak ji známe, je výsledkem úprav provedených v 17. století, kdy byly na barokní oděv aplikovány dvě středověké výšivky různého stáří a původu. Upravování starších bohoslužebných oděvů pro aktuální potřeby liturgie nebylo v minulosti neobvyklé a množství středověkých rouch se zachovalo do dnešní doby v nepůvodní, často barokizované podobě. Na zadní stranu barokního sametu byl našit zmíněný kříž s Ukřižováním, práce pražské dílny, kterou dnes datujeme do konce 70. let 14. století, na přední stranu téhož oděvu pak štítek s Adorací narozeného Krista, výšivka patrně české provenience z poslední čtvrtiny 15. století. Zatímco v prvním případě se i původně jednalo o ozdobu kasule, výšivka štítku původně zdobila bohoslužebný plášť zvaný pluviál. Obě výšivky byly v baroku aktualizovány a doplněny o nové prvky.“

V baroku se totiž změnila podoba a výrazně také střih kasule (dříve se liturgický oděv kněze označoval také jako ornát). Středověká kasule bylo dlouhé řasnaté roucho, které zcela zakrývalo paže. V baroku se vyvinul střízlivější střih, dle výrazně vystřiženého předního dílu řečený „basička“. Basička má přední a zadní díl, který je vzájemně spojený jen v oblasti ramen, vzniká tak volný boční prostor, který má praktický význam, umožňuje pohyb rukou během slavnosti mše (především během pozdvihování konsekrované hostie a kalichu). Střihová redukce kasule měla zásadní vliv i na původní středověkou výšivku – břevna kříže musela být zkrácena a výšivka se skupinou pod křížem posunuta výš. Stopy těchto úprav jsou při bližším pohledu na výšivku stále patrné.

A jak to bylo s Broumovskou kasulí jako vzácným muzejním exponátem?

Pokračuje Markéta Grill Janatová: „Díky umělecky a technicky mimořádně kvalitní výšivce dorzálního kříže byla kasule poprvé představena veřejnosti již v roce 1861 a patří k nejčasněji prezentovaným textilním památkám v domácím prostředí. Kolem poloviny 20. století byla výšivka s Ukřižovaným Kristem a figurální skupinou pod křížem dána do přímé souvislosti s malířskou produkcí v Čechách za vlády Lucemburků a vřazena do okruhu prací Mistra Třeboňského oltáře.

Po roce 1950 byla kasule v důsledku perzekuce církve a řeholních komunit za komunismu převedena do sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze. V době muzejní správy se začalo diskutovat o restaurování kasule a jejích výšivek, o podobě restaurátorského zákroku však nepanovala shoda a rozhodnutí se odkládalo. Po několikaleté diskuzi vedené odbornými pracovníky z různých institucí bylo nakonec rozhodnuto o radikálním řešení, při kterém byla v 70. letech výšivka Adorace z kasule sejmuta. Ve stálé expozici jsou aktuálně obě výšivky prezentovány společně, a to poprvé po více než padesáti letech od restaurování a jejich oddělení.“

Kasule je nyní opět v majetku Benediktinského arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Praze-Břevnově, v Uměleckoprůmyslovém museu je v současné době dlouhodobě zapůjčena.

Dorzální kříž kasule z Břevnova, konec 70. let 14. století, Praha, hedvábný samet, výšivka barevným hedvábím (rozeklaný steh) a kovovými nitěmi na plátně, perly, kovové aplikace, kameny, paličkovaná krajka, výšivka upravena v 17. století (kříž byl zkrácen, místy doplněn a přenesen na oděv barokního střihu), kasule restaurována 1969–1971 (tehdy byla oddělena zadní strana s křížem), majitel: Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Praze-Břevnově, dlouhodobá zápůjčka UPM