Radikálně nové pojetí šperku, nabourávající konvenční představu ozdobného klenotu, reprezentoval od 60. let 20. století Václav Cigler. Nejbližším materiálem se mu pod vlivem kosmické estetiky stal chromovaný kov v kombinaci s optickým sklem. Ciglerovy šperky můžeme vnímat jako mobilní signalizační přístroje, komunikující s blízkým i vzdáleným okolím pomocí odrazových ploch z vysoce leštěného kovu a vysouvacích teleskopických antén, rozvíjejících se do prostoru jako tykadla.
Teleskopický prsten s anténou, Václav Cigler (nar. 1929), 1967, chromovaná mosaz

Václav Cigler (narozený 1929) patří ke generaci průkopníků 60. let, kterou zásadně ovlivnily úspěchy kosmické techniky na obou stranách železné opony ve vnímání toho, co je možné myslet a uskutečnit. Kontext „dobývání vesmíru“ se pro Ciglerovu tvorbu ukázal jako platný nejen vizuálně, ale i fakticky.
Maska, Václav Cigler (nar. 1929), 1975, chromovaná mosaz

V reakci na neutěšenou sériovou výrobu a přežilou nadvládu funkcionalismu vznikla roku 1987 v Praze skupina Atika, kterou založila šestice mladých designérů-architektů: Bohuslav Horák, Vít Cimbura, Jiří Pelcl, Jiří Javůrek, Jaroslav Šusta ml. a Vlastimil Vagaday. Unikátní nábytkové solitéry povýšili na roveň uměleckým dílům, proto kladli důraz na individuálnost a netradiční tvarosloví provázené příběhem a emocionálním prožitkem. Humorná ironická hra s poetickými významy byla v zahraničí vnímána jako osvěžující vklad do světové postmoderny, spjatý s geniem loci Prahy i absurditou socialistických reálií.
Knihovna Labyrint podzimu, Bohuslav Horák, 1987, ocel, malba akrylem

K mezní poloze alternativního designu, srovnatelné se světovým děním, dospěla v Československu nejblíže tvorba Milana Knížáka. V návrzích nábytku aktualizoval s velkou invencí historické tvarosloví od baroka a biedermeieru až po krystalické formy českého kubismu, jemuž věnoval soubor Cocub. Knížákovy autorské solitéry získaly mezinárodní uznání. V roce 1986 byly dokonce vystaveny v Galerii Alchimia v Miláně, ohnisku světové postmoderny.
Židle tzv. barokní, Milan Knížák, 1985, dřevo, lepené dýhy

Designér Bořek Šípek, žijící v 80. letech 20. století v Nizozemsku, se stal jedním z dvorních návrhářů italské nábytkové firmy Driade, což přispělo k jeho světovému renomé. Precizní řemeslnost, nezvyklé kombinace materiálů a významová víceznačnost dokazují Šípkovo nové postmoderní nazírání, které se vymezovalo vůči „objektivitě průmyslového tvaru“.
Židle Anebo tak, Bořek Šípek, 1988, výroba Driade, Itálie, mosaz, ocel lakovaná, třešňové dřevo lakované

Světoznámá česká designérka hraček Libuše Niklová vystudovala obor tvarování plastických hmot a nový materiál dokonale využila v návrzích během svého působení v podniku Gumotex Břeclav a poté hlavně ve Fatře Napajedla (od roku 1961). Největší slávu jí přinesla série harmonikových pískacích hraček (např. Kocour), pro něž použila měchovou instalatérskou trubku, a později také série sedacích nafukovacích zvířat.
Nafukovací hračky Buvol, Žirafa a Slon, Libuše Niklová, 1971, Fatra Napajedla, 1973–1977; nová edice 2016, PVC fólie

Dílo Libuše Niklové je fenoménem mezinárodní úrovně. Hračku chápala jako komplexní disciplínu, brala na vědomí její zábavné určení i výchovně-vzdělávací dimenzi s důrazem na rozvíjení všech smyslů dítěte. Navíc svedla povýšit tento funkční předmět na umění, aniž by přitom potlačila možnosti jeho výroby či následného používání dětmi. Plastu dokázala svými revolučními návrhy dát ojedinělou formu a doslova vdechnout duši.
Kocour, Libuše Niklová, 1963, Fatra Napajedla, plast

Kosmické inspirace se plně projevily v italském nábytku z plastických hmot. Jeho zářivé barvy, fantastické tvary a nezvyklé názvy pocházely jakoby z jiných světů, které v šedesátých letech otevřely lidské imaginaci vesmírné lety a člověk na Měsíci.
Křeslo Moby Dick, Alberto Rosselli, 1969, výroba Saporiti Industria Arredamenti, Itálie, sklolaminát