170 LET SKLÁRNY ELIAS PALME

Výstava připomínající 170. výročí firmy Elias Palme provází příběhem úspěšného rodinného podniku z Kamenického Šenova. Ten začal v roce 1849 v samém srdci severočeského sklářského regionu vyrábět křišťálové ověsové lustry. Jeho tehdejší sláva daleko překračovala hranice českých zemí. Ve vedení se vystřídali synové zakladatele Eliase Palmeho, kteří postupně provázeli firmu těmi nejlepšími časy, kdy se zde vyráběly lustry pro milánskou operu La Scala nebo operní dům Teatro dell’Opera v Římě, i těmi horšími, kdy z továrny za totálního nasazení v roce 1943 vycházela válečná výzbroj. Posledním soukromým majitelem před znárodněním byl Harry Palme, významný šenovský rodák a Eliasův vnuk, který v severních Čechách mohl zůstat i po 2. světové válce navzdory odsunu německého obyvatelstva, pod podmínkou, že v ústraní dopíše svá odborná díla o historii Kamenického Šenova a tamním sklářství. Zemřel 5. června 1955 pouhý den před povoleným vystěhováním za rodinou do západního Německa. Historie firmy Elias Palme se však uzavřela už o 9 let dříve, v roce 1946, sjednocením jednotlivých lustrařských podniků pod společnou značku n.p. Lustry, Kamenický Šenov.

Kamenický Šenov patřil v minulosti díky výrobě honosných lustrů k významným městům tehdejšího českého království. Nad bohatě zdobenými domy místních obchodníků se sklem dodnes ční jako zámek „Eliáška“, sídlo a výrobní areál firmy Elias Palme. Dominantní budova postavená v roce 1905 svou nezvykle secesně zdobenou fasádou dodnes připomíná, jak významný podnik zde sídlil. Výroba v Eliášce skončila kolem roku 1972. Po privatizaci v roce 1992 začala budova pod rukama několika různých soukromých majitelů nenávratně chátrat. Dnes je z ní ruina, která jako memento upomíná na zašlou slávu. V roce 2016 se objektem začala zabývat studentka architektury Tereza Šváchová. Její diplomová práce z téhož roku nabízela programové řešení na obnovu a nový provoz celého objektu, rozdmýchala dlouhé diskuse mezi současným majitelem a představiteli města Kamenický Šenov a Libereckého kraje. Ty ale bohužel vyšuměly do prázdna a řešení situace nebylo nalezeno. Eliáška mezitím mizí místním obyvatelům doslova před očima.