Popis
Kniha se v první části zabývá fenoménem světových výstav druhé poloviny 19. století a především tou největší a na dlouhou dobu nejvýznamnější, výstavou v roce 1900 v Paříži. Všechny ostatní texty se věnují zejména pavilonu Bosny a Hercegoviny na této výstavě, který byl do značné míry politickou záležitostí – rakousko-uherská monarchie chtěla ukázat pokrok, jakého dosáhla tato donedávna zaostalá část Balkánu pod správou Vídně. Pavilon byl postaven podle návrhu českého architekta Karla Pánka, většinu vnitřní výzdoby provedl v Paříži žijící další Čech, Alfons Mucha. Na všech čtyřech stěnách horního patra zobrazil na velkých plátnech především dějiny těchto zemí, silně ovlivněné různými náboženstvími a kulturami: pohanstvím, antickými a křesťanskými tradicemi i islámem. Na rozdíl od samotného pavilonu (stejně jako pavilonů ostatních států, včetně jejich interiérů) se Muchovy malby zachovaly a jsou dnes v majetku Uměleckoprůmyslového musea v Praze. Po alespoň částečné opravě byly malby, ať už jako celek, či části, od roku 1998 několikrát prezentovány veřejnosti na výstavách v Praze, Vídni, Montpellieru a Mnichově.
