Pořadatelé: UPM , GHMP a Shanghai Youxiang Art Exhibitions and Exchange Development
Kurátorky výstavy: Lucie Vlčková (UPM), Hana Larvová (GHMP)

Výběr exponátů ze sbírek Uměleckoprůmyslovému musea v Praze a Galerie hlavního města Prahy představuje špičková díla českých umělců, kteří vrcholu své tvorby dosáhli v atmosféře emancipace umění a nástup modernismu v období závěru 19. století a první dekády 20. století. Široké spektrum poloh umění této doby, projevující se snahou o uměleckou syntézu, subjektivnější formy symbolismu, prolínání jednotlivých druhů umění a charakteristický dekorativismus, stylově sjednocoval proud evropské secese. Vystavený reprezentativní soubor děl Alfonse Muchy a dále Františka Bílka, Vojtěcha Preissiga a dalších autorů, představuje pro české prostředí charakteristicky pluralitní přístup k modernismu, vedoucí ke koexistenci různých, nejednou protikladných hledisek a stylových projevů. V dílech českých umělců, pro které bylo tehdy běžné školení v evropských uměleckých centrech – Paříži, Vídni, Mnichově – se prolínaly aktuální zahraniční vlivy se zřetelnými poukazy k otázkám národní kultury. Ty nabývaly v závěru devatenáctého století na intenzitě v souvislosti s dalekosáhlými emancipačními procesy a přestavbou moderní společnosti. Mladá generace umělců se radikalizovala vůči starým pořádkům a tradičním hodnotám, vznikaly nové umělecké spolky a jimi vydávaná periodika, která sloužila jako názorová platforma a svým obrazovým doprovodem šířila nové umění. V Čechách se modernistické snahy soustředily v okruhu spolku Mánes a jím vydávaných Volných směrů, které dávaly prostor značně heterogenní umělecké scéně a sjednocovaly komunitu malířů, sochařů a architektů v souladu s ideálem jednoho umění. Kult heroického mládí, který prostupoval celou Evropou, umožňoval společenské etablování obrodného a emancipačního úsilí a jeho protagonistů. Provázelo jej zdůrazňování hodnoty současnosti, svobody, autenticity a přirozenosti – umělci tato klíčová témata reflektovali se zjitřenou senzitivitou a svou pozornost zaměřili především na vztah jedince a společnosti. Emancipační procesy moderní společnosti přinesly nejen uvolnění a otevření nových možností napříč dosavadní hierarchií v sociální, ekonomické i gendrové struktuře, ale současné také ztrátu jistot. Reakce umělců na tyto podněty proto oscilovala mezi nadšením z výdobytků moderní civilizace a relativizací této euforie. Na jedné straně se tak umělci stávali spolutvůrci nového životního stylu v oblasti reklamy, módy, umění interiéru a architektury, na straně druhé kritiky nových pořádků, kteří hledali ztracené jistoty v duchovních hodnotách, historii, mytologii, náboženství, ale i v mysticismu a okultismu.
Snaha vyjádřit to, co je za jevovou skutečností, a to s důrazem na subjektivní prožitek vyžadovala nové vizuální prostředky. Namísto realistické popisnosti, naturalismu a použití tradičních alegorií a symbolů se rozvinul svébytný jazyk symbolismu a význam obrazu byl tak vnímán spíš intuitivně.
Vystavená díla jsou dokladem proměny směrem k autonomii subjektivního a individuálního, která formovala umění kolem přelomu 19. a 20. století a která jako silný impuls zůstávala patrná i v pozdní tvorbě protagonistů této proměny. Jsou rovněž dokladem ideálů, snů a vizí, které formovaly kulturu moderní Evropy a v artefaktech uměleckého řemesla, designu a reklamy ukazují, jak se tyto ideje promítly do každodennosti reálného života tohoto přelomového věku.

Nan Jing Museum, Nanjing, Nanjing, Čína